Aktuality 2012
POHÁDKOVÉ ČASY. DANUŠE MARKOVOVÁ
Mottem celé výstavy by mohla být slova z mé pohádkové knížky pro děti, která letos vyšla koncem března v nakladatelství Albatros ( akrylové ilustrace spolu s knihou chci rovněž na výstavě představit) – „pohádka je lékem první pomoci, je balzámem na dobrou mysl.“ Pohádková dobromysl ve mně zakořenila natolik, že má občas touhu vylétnout jako džin z láhve, aby přinesla radost.
Celou výstavu jsem díky tomuto silnému impulsu z dětství pohádkově pojala, neboť všechny činnosti, kterým se věnuji – ať už je to malování, psaní či nástěnné realizace, se stále pohádkově nádherně propojují, vzájemně ovlivňují a jsou pro mě neustálou inspirací. „Pohádkové časy“ též vnímám i jiným úhlem pohledu – trochu jako ironii a výtvarnou nadsázku na současný, neutěšený stav společnosti.
V prvních dvou sálech budou představeny malby. V obrazech, malovaných akrylovými barvami, propojuji skutečnost s vnitřně pocitovými vjemy, které vyúsťují téměř do imaginativních podob, podtržených hravou zdobností. Nejraději pro své kompozice volím čtvercový formát, který vyčleňuje prostor jakési dekorativní kachli, pod níž se skrývají další vrstvy významů. Touha zachytit jedinečnost prchavého okamžiku přírody je do jisté míry vnitřním hnacím motorem mého malování. Velkou inspiraci pro své pocitové stopy nacházím hlavně v přírodě, s jejími neustálými cyklickými proměnami, dokonalostí tvarů a struktur.
Druhým obsáhlejším tématem je tzv. „ industriální hraní“, kde jednotlivé industriální motivy či celé pohledy (nafotila jsem si Dolní Vítkovice) vkládám do obrazů, abych jim přiřkla další životní role, které by mohly mít, či už dokonce mají, viz obrazy Kavárna, Na kolotoči, Vyhlídková věž, Industriální zahrada, Koncert. Cítím silnou sounáležitost k místům, odkud pocházím. Industriální monstra stále tvoří živý organismus kraje, dávají mu jedinečný ráz neopakovatelné surové krásy, kterou vnímám s velkým obdivem.
Zářný příklad od dětství jsem měla v bratrovi Jirkovi Masném, který svůj krátký život zasvětil jak tvorbě pro děti – v podobě kvalitního designu dřevěných hraček, tak i malování obrazů. Právě on byl prvotním impulsem pro mé kreativní výtvarné hraní a jemu chci především na své první autorské výstavě poděkovat.
Autorka Danuše Markovová o své výstavě
Vážení přátelé,
dnes se nám představuje na první velké samostatné výstavě autorka, kterou jsme znali dosud většinou jen z několika prací na společných výstavách. Jedná se vlastně o jakýsi veřejný umělecký křest a první vlastní i diváckou bilanci Danuše Markovové (63).
Její osudové sudičky jsou vedle talentu, který se projevoval, jak v kresbě, tak v literární tvorbě o dětských let, dvě. Jednak je to: cituji „zářný příklad“, který měla v bratrovi Jirkovi Masném, který svůj krátký život zasvětil jak tvorbě pro děti – v podobě kvalitního designu dřevěných hraček, tak i malování obrazů. Právě on byl prvotním impulsem pro její výtvarné hraní. Jirka Masný byl členem skupiny In Signum, takže vedle svých lidských a výtvarných kvalit, předal nastávající malířce po svém odchodu v roce 2004 další sudičku, společenství výtvarníku skupiny In Signum. Myslím, že to bylo velmi důležité, protože parta, která se sešla ve skupině, vytváří generační a názorové seskupení, které je spojeno - při svobodě názorové, tvůrčí, formální - svým pozitivním vztahem ke světu. Většina z nás zde viděla pře pár dny výstavu jejich guru Toniho Gavlase, takže může cítit tuto silnou duchovní vazbu ještě v těchto prostorách.
Společné výstavy skupiny přivedly Danuši Markovovou, absolventku Ostravské univerzity obor výtvarná výchova – čeština k soustavnější práci ve výtvarné oblasti. V oblasti malby vidíme především starší práce inspirované hudebními motivy, které známe ze společných výstav. Nový soubor prací je inspirován přírodu, lesem, který má autorka ve svém bydlišti v Krmelíně, hned za domem. Filozofující motivy jablka (Koloběh), pampelišek (Slavnosti pampelišek) na obrazech rozvíjí do symbolické polohy koloběhu života, vzniku a zániku v osobitém poetizované podání. V dalších motivech stromů – loutek (Loutkohry), odrážejících se v hladině času, rozvíjí ještě silněji tento filozoficko-poetický přístup ke světu. Hnízdech mysli – na střetu zimy a jara je sdílnější, symbolika je zřetelnější, jinde v skrumážích Andělských stop - zimních motivů využívá poetickou licenci s krajní symbolikou. Jádrem těchto obrazů, vlastně celé metody je reálný motiv, který nahodí na obraz a od něj se jakýmsi samovývojem odvíjí další příběh. Častým motivem jsou pařezy, kvetoucí do jara, nebo kmeny stromů – kombinující zde takřka grafické sdělení s motivem odvíjejícího se plátu papíru (Z letopisů), popsaného tajemným poselstvím autorky.
Zdánlivým kontrastem k této sérii přírodních „pohádkových“ obrazů je soubor inspirovaný industriální architekturou Vítkovic. Autorka není asi jediná, koho hlavně v nočním osvětlení toto průmyslové monstrum naše ostravské pyramidy, fascinuje. Uvědomila si to při výstavě skupiny v polském Miszkolci, kde vystavovali v upravených průmyslových objektech. Ve své inspiraci však podobně jako v přírodních motivech využívá detailů a částí architektury, aby vyjádřila obecnější sdělení, ke kterému ji tato průmyslová architektura inspiruje. Je to touha po vzlétání, vzestupu, rozletu, spojení země a nebe, země a kosmu. Touha po vesmírném zakotvení a souvislosti, kterou si dnes stále více autorů uvědomuje ve spojení s ničením našeho životního prostředí, zodpovědnosti k vyšším řádům. Tento pocit mě připomenul, blízké dojmy, z díla Ferdiše Duši. Když jsem před časem psal monografii o tomto malíři a grafikovi, musel jsem se vypořádat s jeho cyklem Peklo práce z vítkovických hutí dvacátých let. Jeho grafiky svítících ohňů taveb pecí byly vždy interpretovány jen jako sociální fenomén utištěného člověka. Já jsem tam však cítil i jeho tvůrčí sílu, radost z umu, vzepětí k nadčasovému sdělení a poselství, které cítím i v interpretaci Danuše Markovové.
Charakteristické je, že z prací cítíme smysl pro vyprávění, příběh. Je proto pochopitelné, že výstavu nazvala autorka Pohádkové časy a uvádí ji mottem: Pohádka je lékem první pomoci, je balzámem na dobrou mysl. Pohádková dobromysl ve mně zakořenila natolik, že má občas touhu vylétnout jako džin z láhve, aby přinesla radost. Pohádková nadsázka se projevuje i v poetickém a vyprávěcím vidění obrazů, o kterých jsme mluvili, promítá se do její další tvorby v interiérových realizacích ve školách, nemocnicích, interiérech, zaměřených na děti, kde pracuje se svou kamarádkou výtvarnicí Irenou Foralovou, absolventkou Střední průmyslové škola stavební v Ostravě, obor propagační výtvarnictví, realizátorkou výstav v Ostravském muzeum, autorkou řady reklamních materiálů, ilustrací, se kterou spolupracuje. Práce nám alespoň ve fotografiích zpřístupnil jejich přítel, fotograf a kameraman televize Noe pan Pavel Zuchnický.
Ještě hlubší vysvětlení nám dává literární tvorba autorky, kdy vedle fejetonů a drobných literárních prací, které píše pro mezinárodní internetové Pozitivní noviny, se věnuje tvorbě pohádek. Vlastní texty spojuje s vlastními ilustracemi, jak vidíme na ukázkách z čerstvě vydané knížky Albatrosu nazvané Psíkov. V pohádkové literární tvorbě se pojí zkušenosti, které získala při výchově a poznání světa svých dětí, dnes už vyrostlých z pohádek. V jednoduchých zvířecích pohádkových příbězích cítíme i její pedagogické školení v promítnutí didaktického podtextu. Pro mě jsou velikým překvapením její ilustrace. Vychází v nich ze zdánlivě dětského naivního projevu, na dětské poetice inspirovanými obrázky, které vyzařují optimismus, jsou výrazně dějové a vztahové, plné pohybu a příběhů a barev. Ve svých ilustracích se vydala úplně jiným směrem, než většina české ilustrační tvorby inspirované Strnadlem, Janečkou, Svolinským, Ševčíkem a dalšími osobnostmi, které pracují se silnou výtvarnou stylizací, lapidární linkou, zjednodušením, mnohdy spíše doplňují literární text o „další čtení“. I když jsem se ilustrací díky příteli Ševčíkovi dost zabýval, těžko bych pro její postup nacházel obdobu.
Pohádkové časy Danuše Markovové vystihují, jen jednu stránku pohádkového světa, plnou poezie, harmonie, víry, směřování k dobru. Autorka ten názor přijala, jelikož si uvědomuje, že kolem nás je nám předkládána neustálá pohádka o falešné prosperitě, představovaná konzumními koši stále s větším množstvím nepotřebných věcí, stále barevnějšími přísliby, stále větším množstvím informací o méně podstatném, stále více reklamy na věci, které absolutně nepotřebujeme ke svému životu. Ve svých pohádkových textech odhaluje skuteční hodnoty, podobně jako je nabízí ve své malbě k zamyšlení. Docela jí fandím, stejně jako lidem, kteří její pohádkové hodnoty sdílejí a milují. I když cítím, že by bylo potřeba třeba realizovat i jiný pohádkový příběh, například v rámci přímé volby prezidenta navrhnou Ali Babu do funkce, protože bychom měli jen čtyřicet loupežníků.
Karel Bogár, úvodní slovo k výstavě
