Aktuality 2019

MEDIA VIZUÁLNÍ POEZIE

Eduard Ovčáček je v rámci českého umění nejvýraznějším a nejsystematičtějším průzkumníkem fenoménu písma a písmových znaků. Od strukturálního subjektivního romantismu své rané tvorby přešel záhy k objektivizujícím formálním průzkumům zvolených základních znakových jednotek. Ve strukturálních grafikách, serigrafiích, kolážích, digitálních tiscích, objektech a obrazech zkoumal nejrůznější variace použití písmových znaků. Manipuloval s nimi, otáček je, převracel, vypaloval, otiskoval nebo vyrážel do nejrůznějších materiálových matric, podkladů a nosičů od papíru přes plech až po dřevo. Fakticky je jediným českým autorem, který se lettrismem – touto velmi specifickou disciplínou vizuálního umění – zabývá systematicky a kontinuálně od počátku šedesátých let do současnosti.
Patří ovšem i mezi průkopníky české vizuální poezie. K této experimentální poloze moderního básnictví se dostal na počátku 60. let prakticky současně s Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou, kteří se fenoménem experimentální poezie zabývali jak prakticky i teoreticky, a jen krátce poté, co se vizuální poezii začali věnovat její v českém prostředí asi nejznámější představitelé - Ladislav Novák a Jiří Kolář. Ovčáčkovo účinkování na poli vizuální či experimentální poezie bylo výrazným způsobem reflektováno již v samotných 60. letech a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho poezie byla záhy po svém vzniku publikována v zahraničních sbornících, periodicích i katalozích zabývajících se novými přístupy k básnictví. Připomeňme např. otištění básní z cyklu KRUHY ve francouzské revui LES LETTRES vydávané básníkem a autorem mechanické poezie Pierrem Garnierem nebo zahrnutí jeho vizuálních básní do antologie konkrétní poezie SPATIALISME ET POĖSIE CONCRĖTE (1968) vydané prestižním nakladatelstvím Gallimard v Paříži, nebo v knize „Experimentální poezie“ (1967), kterou editorsky připravili Bohumila Grögerová a Josef Hiršal.
Při zpětné pohledu umožňujícím komparaci a příčné časové řezy a průhledy napříč dílem se Ovčáčkovy aktivity na poli experimentální poezie jeví jako logické prolnutí vizuálních průzkumů se zkoumáním na poli využití fenoménu slova a elementárních kostitutivních částí tj. písmových znaků. Ostatně již zmiňovaný Josef Hiršal upozorňoval na to, že experimentální poezie umožnila autorům, čtenářům i divákům uvědomit si, že: „Slovo je současně obrazem i zvukem“, že jsou tedy oblasti literární a výtvarné spolu svázány více, než by militantní strážci čistoty estetických kategorií byli ochotni připustit.
Je třeba zdůraznit, že rozsahem nesrovnatelně menší konvolut Ovčáčkových literárních textových experimentů vznikajících v různých periodách od počátku 60. do 90. let není v žádném případě jen pouhým doplňkem či variací jeho tvorby výtvarné. Domnívám se, že jeho vizuální poezii bychom měli vnímat jako významově rovnocennou a komplementární součást jeho tvorby výtvarné. Za připomenutí stojí jistě i to, že své první experimenty s fenoménem písma a písmových znaků, s jejich kumulací, manipulací a permutací, začal uskutečňovat na psacím stroji (Standard Portable Typewriter z roku 1924) už v roce 1962 tj. o více než rok dříve, než tyto principy začal kumulativním způsobem využívat ve svých strukturálních grafikách, serigrafiích či kolážích. Je tedy zřejmé, že právě při psaní svých prvních vizuálních básní a při postupním vyvazování se z pravidel a konvencí spojených s „klasicky“ pojatým básnictvím začal velmi záhy poodhalovat široké pole možností toho, jak s písmem, slovy, jejich řazením a skládáním pracovat nejen v rámci literatury, ale i výtvarného umění. Odhaloval, jak znaky řadit podle osy, jak pracovat s jejich zvukovou i vizuální zaměnitelností, jak je podřizovat omezení (kruh, čtverec), jak tematizovat jejich skrumážovité kumulace nebo zas vynechávky či jak pracovat s repeticí, rytmem či arytmií a dalšími možnostmi jejich plošného i prostorového uplatnění. V ozvěně jednotlivých úhozů dopadajících na bílý papír můžeme tedy vytušit počátek cesty, po níž zdárně kráčí téměř šest desetiletí. Budeme-li vzájemně porovnávat jeho básnické strojopisy a realizovaná výtvarná díle odhalíme nejen uplatnění stejných postupů a tendencí, ale často přímo zapojení literárních výsledků do výtvarných děl.
Připomenout v této souvislosti lze nejen cyklus fotografik „Tetovaná žena“ z roku 1964 vytvořený kontaktním navrstvením pozitivních i negativních snímků na fotopapír doplněný následně pod zvětšovacím přístrojem o další vrstvu tvořenou kopiemi jeho strojopisných básní (sendvičová technika), ale i v dalších grafických cyklech od 60. let do současnosti. Zmínit lze i cyklus monotypů z roku 1968, v němž pracoval jak s geometrickým rozčleněním obrazové plochy (kruh, čtverec), které vnímal jako vytyčení pole pro hru s jednotlivými grafémy uplatněnými buď v centrálních částech těchto geometrických obrazců, nebo po jejich obvodu – tedy stejně jako v sérii vizuálních básní „Kruhy“ z let 1964- 1966. Další vazbu lze vysledovat i mezi básnickou sérií „Čtverce“ z let 1970 – 1977 a serigrafiemi vznikajícími v roce 1983 (např. Ty+já, 1983 a další). Podobné, často ještě opartově manipulované využití vlastních strojopisů najdeme i u digitálních grafik z počátku nového tisíciletí.
Úzké provázání mezi oběma zde připomenutými tvůrčími polohami je tedy evidentní. Toto propojení je také dle mého názoru jasným dokladem integrity jeho tvorby a také důslednosti, která je její setrvalou a integrální součástí. To, s jakou zodpovědností Eduard Ovčáček ohledává své už jednou objevené tvůrčí cesty, jak se k nim vrací, zkouší, propátrává a znovu ověřuje, zda neskrývají nové možnosti, je dokladem jeho otevřeného a nedogmatického přístupu k vlastní tvorbě. Svědčí-li tato setrvalá a důsledná vůle k hledačství o něčem zásadním, pak především o autorově tvůrčí poctivosti a vytříbeném estetickém cítění.

« zpět na přehled


Aktuality

FOTOKLUB OSTRAVA

 Slezskoostravská galerie bude ve čtvrtek 18. 6. 2020 odpoledne pro veřejnost uzavřena! více

FOTOKLUB OSTRAVA

 Znovu otevřeno od 12. května 2020 více

UZAVŘENÍ GALERIE

Slezskoostravská galerie bude od pátku 13. března 2020 do odvolání uzavřena z důvodu vyhlášení nouzového stavu. více

FOTOKLUB OSTRAVA

 Vernisáž 9. března 2020 více

Mgr. Jiří Hrdina. Foto J. Král